skip to Main Content

O víkendu 29.-30. října nás čekaly zápasy proti Blansku a MS Brno, v nichž jsme chtěli bodovat. Vzhledem k vyrovnanosti soutěže jsme si moc dobře uvědomovali, že v domácím prostředí bychom neměli ztrácet body a tak jsme povzbuzeni výhrou ve Zlíně nastoupili v sobotu proti Blansku. Naše sestava byla znovu pozměněná, když se do týmu vrátil Martin Souček. Stejně jsme však nastoupili v pěti hráčích, byť Zdenda odehrál pouze čtyřhru.

Na úvod se stalo přesně to, co jsme nechtěli. Prohráli jsme obě čtyřhry. Míra se Zdendou se proti Kvíčalovi s Čákem porazili sami a Martin s Jelenem nestačili 2:3 na velmi silnou a sehranou dvojici Dudík – Přikryl.  A právě u toho bych se zastavil. Od začátku jsme věděli, že soupeř má tým založený na dvou silných hráčích, přičemž Dudík bude určitě patřit mezi nejlepší hráče v celé soutěži. Náš plán bodovat především přes třetího a čtvrtého hráče se však záhy rozplynul.

Začaly první singly a Michal v krásném zápase těsně podlehl Dudíkovi 2:3. Na dvojce však přidal Martin bod proti Přikrylovi,kterému nedal šanci (3:0). Další dvě dvouhry se nám ale hrubě nepovedly. Já jsem prohrál s Čákem 2:3 a Míra s Kvíčalou 1:3.

Když následně prohrál i Martin s Dudíkem 2:3, byl stav utkání 1:6 a vše vypadalo hůř než černě. Nic jsme ale nevzdali, v našich silách stále bylo skorigovat skóre. Já jsem přehrál 3:1 Přikryla a Míra stejným poměrem Čáka. Bohužel Michal pak prohrál další koncovku pátého setu s Kvíčalou a bylo to 3:7!

Třetí rundu jsem načal nejdrtivější porážkou svojí kariéry od Dudíka (-3,-4,-1) a Blansko vedlo 8:3. Všichni jsme měli hlavy dole a byli jsme zralí na ručník. Nedařilo se nikomu, naopak soupeř hrál znamenitě. Nevím, kde se to v nás vzalo, jestli to bylo štěstí, nebo co nám vlastně pomohlo, ale začaly se dít zvláštní věci. Míra porazil 3:2 Přikryla, Jelen 3:1 Čáka a Martin taktéž Kvíčalu. Najednou byla atmosféra v herně neuvěřitelná. Diváci tleskali, křičeli, zkrátka fandilo se o sto šest. Tady je další moment, který bych chtěl vyzdvihnout. Tohle nebyla náhoda a jestli jo, tak jsme jí šli hodně naproti. Za sebe musím přiznat, že jsem snad nezažil v tomhle týmu lepší soudržnost a podporu jako v tomhle zápase. Všichni jsme drželi za jeden provaz a neustále věřili, že s tím ještě něco můžeme udělat.

Za stavu 8:6 nastoupil Míra na stoprocentního Dudíka a v naprosto úžasné formě ho porazil 3:0! V tu chvíli byla celá hala na nohou a v tichosti si všichni špitali o remíze. Na prvním stole pak Michal doslova vydřel další těžký bod s Přikrylem (3:1) a následně Martin nedal šanci Čákovi. V tu chvíli byl stav 9:8 pro nás a já si myslel, že to snad ani není možné. Ještě si pamatuju, jak mi Míra před posledním zápasem v šatně řekl ať to prostě odehraju, že i remíza bude zlatá. Na Kvíčalu, který vyhrál dva ze tří svých zápasů jsem si však věřil. První dva sety tomu také nasvědčovaly, když jsme lehce vedl 2:0. Poté však soupeř začal hrát bez zábran a bylo zle. Najednou byl všude a třetí set  vyhrál 11:5. Pak se znovu začaly dít věci, které se snad ani nedají popsat. Ve čtvrtém setu jsem vedl 8:1 a prohrál ho 13:11 i z mečbolů. Pátý set byl neuvěřitelné drama, kdy si každý vždy držel dva servisy až do stavu 7:5 pro mě. V tu chvíli jsem vrátil Kvíčalovi asi 6 topspinů od ohrádky a další zkazil. Poté už nedal ani bod. S notnou dávkou štěstí jsme tak v nádherném zápase zvítězili 10:8 a myslím, že pro všechny přítomné to musel být velký zážitek. Za sebe můžu říct, že tenhle zápas si budu pamatovat ještě hodně dlouho.

Body : Zajíček 3, Souček 3, Jelínek 2, Merta 2 –  Dudík 3.5, Kvíčala 2.5, Čák 1.5, Přikryl 0.5

Myslím, že jakékoliv hodnocení nemá smysl. Tenhle zápas se dá jen těžko popsat. Klíčové však bylo, že jsme znovu ukázali naši největší sílu, a sice vyrovnanost týmu. Naše taktika postavená na tom, že každý uděláme dva body a někdo se vždycky urve vyšla :D.

This Post Has 0 Comments

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.

Back To Top